Další vtipný problém, se kterým jsem se setkal… Volání uživatele – když stisknu crtl+j nebo kliknu na zobrazení stahování, tak se nic nestane. Zoufalé zjištění, když Internet Explorer 9 obsahuje správce stahování. Řešení problému je více než jednoduché. Ve spuštěném Internet Exploreru stiskněte ctrl+shift+del, což otevře dialogové okno pro smazání historie procházení. Zvolte podle obrázku níže smazání dočasných souborů a historie procházení.
Po ukončení operace budete informováni v okně na spodní straně prohlížeče:
Nyní můžete znovu zkusit kombinaci kláves ctrl+j, v případě, že se opět okno s historií stahování nezobrazí, restartujte prohlížeč
Mnozí z vás pravděpodobně “touží” po vyzkoušení nového operačního systému z produkce Microsoftu. Pokud se pokusíte instalovat Windows 8 nebo Windows Server 8 na počítač, kde již máte instalovány Windows 7 nebo Windows Server 2008 R2 narazíte na problém, jak provozovat multiboot obou operačních systémů.
V takovém případě je možné použít identického postupu pro přípravu VHD disku a přímo startovat operační systém z VHD. Postup pro Windows 7 a Windows Server 2008 R2 je uvedený v předchozím pšíspěvku: http://optimalizovane-it.cz/windows-7/boot-operacniho-systemu-z-virtualniho-disku-vhd.html.
Windows 8 a Windows Server 8 je možné instalovat podobným způsobem:
V poslední době je svět zahlcený informace o nové verzi operačního systému Windows 8, pojďme se ale podívat, co Microsoft plánuje pro novou generaci serverového operačního systému Windows Server 8 a především pak v oblasti virtualizace a nutno podotknout, že novinek bude více jak dost.
Počet virtuálních procesorů: 32 (nyní 4)
Počet konkurenčních live migration:neomezeno (nyní 1), limit je pouze síťové pásmo
Velikost RAM pro VM: 512GB (nyní 64GB)
Velikost fyzické RAM: 2TB (nyní 1TB)
Počet nodů v clusteru: 64 (nyní 16)
Počet virtuálních strojů v clusteru: 4000 (nyní 1000)
Velikost virtuálního disku:16TB (nyní limit 2TB)
Tak jak pravděpodobně víte, Microsoft Deployment Kit 2010 (MDT 2010) slouží pro automatizaci procesu nasazení či migrace operačního systému. MDT neautomatizuje pouze vlastní instalaci operačního systému, ale i procesy probíhající před instalací, jako je příprava počítače, záloha, vytvoření master image, migrace dat a také akce probíhající po instalaci operačního systému, jako jsou instalace aplikací, vrácení migrovaných dat, povolení BitLocker,…
Pro to, aby MDT mohl řídit tyto procesy využívá několika skriptů, které je možné konfigurovat pomocí 2 ini souborů - bootstrap.ini a customsettings.ini. Oba tyto soubory jsou uloženy v %DeploymentShare%\Control.
slouží pro definici toho, co se má dít, nežli se MDT připojí na distribuční sdílení. Tento ini soubor je umístěný v souboru boot.wim a je spouštěný v případě, kdy instalace startuje z WDS, CD, USB. Pokud je proces spuštěný z běžícího systému, pak se tento soubor nepoužívá. Pokud tento soubor aktualizujete, je nutné znovu vygenerovat boot soubory pomocí “Update Deployment Share”.
Výchozí obsah souboru je:
1: [Settings]
2: Priority=Default
3:
4: [Default]
5: DeployRoot=\\ONDREJV-PC\DeploymentShare$
slouží pro definici úkolů, které se mají dít před spuštěním sekvence úloh a instalací operačního systému a také to, co se má stát po úplném ukončení procesu nasazení / migrace operačního systému. Zjednodušeně by se dalo říci, že tento soubor automatizuje průvodce, pomocí kterého se připravuje počítač před instalací.
Popis fází procesu MDT
Informace, které jsou zadávány v rámci původců mohou být automatizovány v souborech bootstrap.ini a customsettings.ini. Nejjednodušší cestou jak modifikovat parametry v customsettings.ini je projít celého průvodce a před spuštěním vlastní instalace OS parametry přepsat z průvodce do souboru customsettings.ini. Výchozí obsah obou souborů je vytvořen ve chvíli vytváření nového distribučního sdílení, dbejte přesně informací, které zadáváte. Obvyklou chybou bývá nezvolení parametru “Allow to capture image” což v souboru nastaví SkipCapture=YES a není možné provést capture referenčního image, ani provést zálohu image před instalací.
Parametry, které jsou zapsány v customsettings.ini modifikují chování MDT jak při spuštění z boot media (kde předcházel soubor bootstrap.ini), tak i přímým spuštěním z běžícího operačního systému skriptem LiteTouch.wsf.
Výchozí obsah souboru je:
1: [Settings]
2: Priority=Default
3: Properties=MyCustomProperty
4:
5: [Default]
6: OSInstall=Y
7: SkipAppsOnUpgrade=YES
8: SkipCapture=YES
9: SkipAdminPassword=YES
10: SkipProductKey=YES
v uvozovkách uvedeny možnosti, kterých parametr může nabýt. Parametry je možné rozdělit na 2 skupiny - konfigurační parametry a parametry, které způsobí přeskočení určitých obrazovek v průvodci MDT.
Takto připravený bootstrap.ini zajistí automatické přihlášení k distribučnímu sdílení a spuštění dalších částí MDT.
1: [Settings]
2: Priority=Default
3:
4: [Default]
5: DeployRoot=\\ONDREJV-PC\DeploymentShare$
6: UserID=ondrejv
7: UserDomain=test.local
8: UserPassword=MyP@ss
9: SkipBDDWelcome=YES
Další parametry jsou víceméně určené pro využití ve spojení s databází a budou doplněny později. Všechny tyto parametry je možné zadat přímo do CustomSettings.ini, kde budou použity globálně pro všechny počítače/uživatele,… Nicméně je možné využít tyto parametry ve spojení s databází a dynamicky měnit nastavení dle specifikací v databázi. Na toto využití se podíváme v některém z dalších článků.
popis jednotlivých obrazovek průvodce MDT, hodnoty, které se nastavují, konfigurace hodnost v průvodci a automatizace průvodce. Také popsán customsettings.ini, který kompletně automatizuje proces nasazení.
Jiří Hýzler přednáší o novinkách ve Windows Server 2003 R2. Záznam WUG 5.9.2006
Je tomu přesně 10 let, kdy byly na trh uvedeny Windows XP – 24.8.2001. Pro pobavení přinášíme i již poněkud historický obrázek Billa Gatese při uvedení Windows XP
. Velice dobře si pamatuji, jak byla Windows XP ve své době vnímána, v té době také přestávala existovat platforma Windows 9x a například spousta hráčů zmiňovala, jak “doma budeme používat NT platformu, to snad nebude možné”. Ve firmách pak relativně často zaznívalo “teď jsme nasadili Windows 2000, máme zase něco měnit?”. Ano, takový byl život v roce 2001, nicméně Windows XP se dočkaly – dalo by se říci – až po SP2, který přinesl dost zásadní změny do systému. Windows XP jako takové ve své době přenesly několik hodně zajímavých technologií a změn v uživatelském rozhraní, jako například průhledné okno při výběru souborů, položek obecně; možnost seskupování programů na hlavním panelu – jeden program=jedno tlačítko a celou řadu dalších.
Nicméně co někdy začalo, musí také skončit – je čas pro odchod technologicky zastaralého operačního systému – při nejmenším je tato změna vnímána v organizacích. V domácnostech je situace trochu jiná, což přispívá například ke stálé existenci starého Internet Exploreru, který “musí” být nahrazovaný jinými prohlížeči atd. Důležité je také si uvědomit, které prostředí Windows je nejnáchylnější na výskyt škodlivého kódu – jsou to právě Windows XP.
Díky XPéčka za dobrou službu v minulosti, ale již používám Windows 7 a těším se na Windows 8 ![]()
Microsoft uvolnil betaverzi nástroje, jenž slouží pro automatizované migrace fyzických počítačů do virtuálního prostředí - “P2V Migration for Software Assurance”. Tento nástroj používá Microsoft Deployment Toolkit (MDT) a nástroj Sysinternals - Disk2VHD - pro automatizovanou konverzi stávajících počítačů do virtuálního prostředí při nasazení Windows 7. Pře instalací operačního systému Windows 7 je vytvořený virtuální disk .vhd s původním operačním systémem a je následně dostupný v nově nainstalovaném operačním systému Windows 7. Uživatel tak dostává svůj kompletní počítač ve stejné podobě jako byl před instalací. Součástí migrace může být také proces, které publikuje původní aplikace do nabídky Start ve Windows 7.
Postup migrace je následující:
Původní počítač s plně upravenými Windows XP (SP3 a novější) před instalací nového operačního systému.
Microsoft Deployment Toolkit 2010 iniciuje automatizovanou migraci na Windows 7. Tento proces obsahuje konverzi P2V (Physical to Virtual) za využití Disk2VHD.
Po ukončení migrace na Windows 7 je původní počítač obsažený jako virtuální počítač.

Jednotlivé programy mohou být publikovány do start menu v nové instalaci Windows 7

Nekompatibilní aplikace jsou automaticky spouštěny ve Windows XP mode pomocí technologie RemoteApp.

Betaverze je k dispozici na connect.microsoft.com
Dle licenčních podmínek je možné nástroj použít pouze s “krabicovými” produkty nebo produkty pokryté smlouvou Software Assurance. V případě, že byla původní instalace Windows OS zakoupena jako OEM produkt, není dle licenčních podmínek takovou instalaci přenést do virtuálního prostředí.
Konec prázdnin se kvapem blíží a opět se začíná dít spousta věcí na poli informačních technologií. Jednou ze zajímavých je spuštění oficiálního blogu o tvorbě Windows 8 – “Building Windows 8”. Někteří z vás jistě pamatují podobný blog na téma Windows 7, kde se nejenom vývojáři dělili o detaily z připravovaného operačního systému. Blog je dostupný na adrese blogs.msdn.com/b/b8 kde v tuto chvíli Steven Sifonsky – ředitel divize Windows napsal vcelku rozsáhlý článek. Po jeho přečtení asi nezjistíte nic nového, ale defakto se jedná o potvrzení všelijakých dohadů, které prozatím běhaly světem.
V tuto chvíli je plánované vydání první betaverze na září 2011.
Je tomu již více jak rok, co byly na trh uvedeny Windows 7. Jednou z velmi zajímavých technologií, které jsou obsaženy ve Windows 7 Ultimate a Enterprise je i technologie AppLocker. Obdobné nástroje jsou k dispozici již z dob uvedení Windows XP a Windows Server 2003, kde jsou známé pod pojmem Software Restriction Policy (SRP). AppLocker si klade za cíl vyřešit všechny problémy, které vznikaly při nasazení a správě SRP.
Po několik generací operačních systémů Windows, pokud jste potřebovali omezit využívaný, resp. Spouštěný software koncovými uživateli byla jedinou možností právě Software Restriction Policy nebo nástroje třetích stran, jako například Bit9 Parity. Při použití SRP nebylo možné jednoduše vytvořit politiku a následně ji spravovat, pokud se měnily verze používaných software, což SRP odsunulo do pozice téměř nevyužívané technologie. V průběhu času, při vydání Windows Vista byly přidány pouze drobné úpravy, které se týkaly například tzv. „Network zone rules“ a byl přidán nový typ uživatele „Basic User“. Kompletní změna přišla právě až ve Windows 7 a s tím přišlo i přejmenování na AppLocker. Nepočítejte s tím, že vás AppLocker spasí, ale změny, které jsou v této technologii ve srovnání se Software Restriction Policy jsou dost zásadní a když nic jiného, činí s AppLockeru použitelnou technologii v podnikovém prostředí.
V předchozím článku jsem se zabýval možnostmi integrace aktualizací a ovladačů do Windows 7 při jejich nasazení. Další problematikou, především pak ve firemní sektoru je jak se dostat rychle a jednoduše k ovladačům, které mají být použity ve Windows PE 3.0 a operačním systému jako takovém.
Různí výrobci nabízejí různé možnosti. Samozřejmě je možné použít metody, které jsem popisoval v předchozím článku - tedy čistá instalace Windows 7 a následné vyhledání ovladačů. Další možností je stáhnutí jednotlivých ovladačů ze stránek podpory výrobce hardware. Někteří výrobci hardware pro firemní sféru nabízejí i další možnosti.
Při importu ovladačů pro jednotlivé modely do MDT 2010 doporučuji vytvořit podsložky, kde název složky v MDT může být například název modelu, pro který jsou ovladače určené. Při práci s MDT 2010 není nutné integrovat do Windows PE (WinPE) image, který se používá pro start instalace integrovat všechny ovladače - nezbytně nutné jsou MassStorage a Network (řadič disků a síťové karty), všechny ostatní ovladače pouze zvětšují velikost WinPE image a tím zpomalují start instalace. Z tohoto důvodu doporučuji umístit ovladače do zvláštní složky v MDT 2010, nazvané například WinPE a při generování boot image zvolit pro integraci pouze tuto skupinu ovladačů.
nabízí možnost stažení ovladačů z jediného místa, kde ovladače jsou umístěny v .cab souborech, se kterými je velice jednoduchá práce - jedná se o archiv, který je možné rozbalit přímo v operačních systému, použít nástroj expand.exe, případně MDT 2010 .cab archívy podporuje nativně. Ovladače pro Windows PE 3.0 a jednotlivé modely je možné stáhnout na této stránce.
Dle popisů jednotlivých ovladačů je zřejmé, pro jaký operační systém a model jsou určeny. Důležitou částí je WinPE - Windows PE 3.0. Tento archiv obsahuje ovladače síťových karet a řadičů disků, které jsou nezbytně nutné pro nastartování instalací ze sítě. Přímé stahování tohoto archivu je možné zde (cca 25,5MB).
Další skupiny ovladačů jsou pro jednotlivé modely dodávané Dellem, kde jednotlivé .cab soubory obsahují všechny ovladače pro daný model. Vzhledem k tomu, že archivy obsahují všechny ovladače pro daný model, je velikost více jak 150MB u jednotlivých archivů. Archivy zveřejněné na této stránce jsou aktualizovány jednou za několik měsíců a pokud je zapotřebí novější ovladač, je nutné použít stránky podpory výrobce.
nabízí pro stahování ovladačů pro jednotlivé modely “HP SoftPaq Download Manager” - ke stažení zde (cca 8MB). Po instalaci tohoto nástroje a jeho spuštění je nejprve zobrazena volba, zdali chcete aktualizace pouze pro daný model počítače (pokud je spuštěno na HP) nebo zdali zobrazit software pro všechny modely HP. Při spuštění nástroje se stáhne aktuální katalog ze stránek HP. Prostředí aplikace je jednoduché a dá se velice jednoduše zorientovat v prostředí.
Po zvolení odpovídajícího modelu, jazyka a ovladačů (SoftPaq) jsou tyto uloženy na lokální počítač - je možné zvolit jejich rozbalení a tím tak i jednodušší integraci do WinPE a instalačních images. Při vyhledávání je možné zvolit vyhledání pouze aktualizací, tedy ty nejposlednější verze daného SW.
nabízí nástroj Update Retriever 4.0 - ke stažení zde (cca 13MB) - instalace v mém případě vyžadovala restart počítače (což tak trochu nechápu). Práce s tímto nástrojem je podstatně komplikovanější, nežli s nástrojem od HP. Nejprve je nutné přidat modely, pro které bychom rádi stáhli aktualizace / ovladače, software nenabízí seznam zařízení, pro které můžeme stahovat, je nutné tato zařízení explicitně vypsat. Neznám modelovou řadu Lenovo, ale na webu jsem vybral několikeré modely - SL410, T510i, T410i - podařilo se mi zapsat pouze T510, T410 - asi je zapotřebí větší znalost modelové řady.
Následně se nástroj připojí k internetu a stáhne aktualizace - opět v mém případě nástroj nic nestáhl - chybová hláška FAIL - invalid parameters je poněkud nic neříkající. Nemohu tedy soudit kvalitu stažený informací od Lenova, ale nástroj je nejhůře propracovaný a ovladatelný z výše uvedených možností.
u ostatních výrobců HW jsem se setkal pouze s nástroji, které dokážou aktualizovat pouze konkrétní systém, na němž jsou nainstalovány, teda v takový případech a přípravě hromadných instalací nezbývá nežli použít catalog.update.microsoft.com či stránky podpory daného výrobce.
Pokud byste se někdy setkali s podobným nástrojem, jenž není výše uvedený, napište do komentáře ke článku, rád doplním.
JPAGE_CURRENT_OF_TOTAL