Microsoft uvolnil pro volné stažení knihu v elektronické podobě “Introducing Windows Server 2008 R2” - Úvod do Windows Server 2008 R2. Kniha pochází z dílny autorů Charlie Russel a Craig Zacker, kteří v Microsoftu pracují přímo ve Windows Server týmu. Dostanete se tedy k informacím přímo od zdroje. Kniha pokrývá především novinky, které přišly s R2 vydáním Windows Serveru (možná kdyby chvíli počkali, mohla být kniha obohacena o SP1 pro Windows Server 2008 R2, který přijde během několika následujících měsíců). I přes tuto drobnou výtku je kniha kvalitním počtením v oblastech plnohodnotného Windows Serveru, Core edic, Hyper-V, které doznalo velkých změn v R2, stejně tak jako práce se vzdálenou plochou a VDI.
Kniha pokrývá dále oblasti správy Windows Serveru a Active Directory pomocí Windows PowerShell, další doménové služby a DNS, souborové služby, IIS 7.5, DirectAccess a Network Policy Server a další.
Knihu je možné stahovat zdarma z Microsoft e-Learning po registraci na této adrese https://profile.microsoft.com/RegSysProfileCenter/wizard.aspx?wizid=0a180c17-32d4-4151-93a0-92b384d15ca6&lcid=1033. Tedy více jak 170 stran zajímavého čtení pro pomalu se prodlužující večery.
Pokud jste někdy připravovali instalaci Windows Vista, Windows 7 nebo Windows Server 2008 / R2, pak jste se možná potýkali s problémem, kde získat aktualizace a ovladače, které mohou být integrovány do wim souboru, případně importovány do Microsoft Deployment Toolkit 2010 a novější. Nejjednodušší cestou, jak zjistit co instalace Windows potřebuje při její přípravě, je provedení instalace čistého systému, nastavení Windows Update tak, aby pouze detekoval aktualizace, ale neinstaloval.
Díky tomuto budou detekovány aktualizace a ovladače, které jsou k dispozici z Windows Update. Následně je možné použít stránky http://catalog.update.microsoft.com, kde je možné vyhledat téměř identické jako ty, které operační systém zobrazuje (k pojmu téměř identické se dostanu níže, v sekci ovladačů). Katalog Windows Update je nutné prohlížet v Internet Exploreru, poněvadž je instalována komponenta ActiveX, která zajišťuje přenos souborů na místní počítač.
Po vyhledání potřebných aktualizací a ovladačů, tak jak jsou zobrazeny v dialogu Windows Update můžeme tyto aktualizace a ovladače stáhnout na místní počítač a následně pracovat s integrací do .wim, wds případně MDT 2010.
Aktualizace ze stránek Windows Update Katalog jsou obvykle stahovány v podobě .msu - Windows Installer Update, případně .cab, což je komprimovaný soubor s aktualizací. V některých případech je aktualizace stažená jako .exe instalace, kde se obvykle jedná o aktualizaci nesystémové komponenty a tyto .exe aktualizace není možné přímo integrovat do .wim souboru nebo použít jako aktualizaci v MDT 2010.
Další možností jak se dostat k potřebných aktualizacím je použití například nástroje imagepatcher (http://imagepatcher.codeplex.com ), který stahuje všechny aktualizace pro Windows 7 a Windows Server 2008 R2 (verze systému 6.1). Pokud je potřeba stáhnout pouze aktualizace a neprovádět integraci aktualizací do .wim/.vhd instalací, pak je možné vytvořit nový textový dokument, ten přejmenovat na .wim a spustit skript. Po dokončení běhu skriptu máme k dispozici aktualizace přímo z Windows Update.
Pokud jsou aktualizace staženy ze stránek Windows Update Katalog a bude pro integraci použit nástroj DISM, pak je nutné vykopírovat aktualizace z podadresářů do jediného adresáře (DISM pro integraci aktualizací neumí recurse) - viz následující obrázek.
Integrace aktualizací pomocí DISM je následující:
dism.exe /mount-wim /wimfile:D:\Win7DVD\sources\install.wim /index:1 /mountdir:c:\mount3
dism.exe /image:c:\mount3 /add-package /packagepath:C:\Users\ondrejv\Desktop\Demo\dismready
Aktualizace jsou integrovány a při jejich integraci je kontrolováno i zdali tyto aktualizace jsou platné pro připojený operační systém, či zdali nejsou již v image integrované.
Po dokončení integrace aktualizací je nutné provést odpojení image a to včetně uložení provedených změn.
dism.exe /Unmount-Wim /MountDir:C:\mount3 /commit
V případě použití MDT 2010 je celá situace mnohem jednodušší - při stahování z Windows Update Katalog není nutné kopírovat aktualizace do jediné složky, ale při importu Packages říci, kde jsou aktualizace staženy a MDT je následně přidá do distribučního sdílení. Pro import lze samozřejmě použít i aktualizace stažené skriptem imagepatcher. Aktualizace přidané do MDT jsou následně použity při OS Ddeploymentu automaticky.
Situace s ovladači je podobná, jako v případě aktualizací, opět je možné ovladače stáhnout z Windows Update Katalog, nicméně jsem se setkal s ovladači, které Windows Update zobrazuje, ale v Katalogu následně nejsou zobrazeny. Osobně doporučuji, pokud je to jenom trochu možné použít ovladače právě z Windows Update, kde ovladače jsou digitálně podepsané,… Samozřejmě je možné použít ovladače od výrobce HW, tuto možnost bych volil ve 2 případech:
Pro integraci ovladače do .wim/.vhd nebo použití v MDT 2010 je nutné mít k dispozici “zdrojový ovladač”, tedy přímo soubory ovladače, nikoliv .cab, .exe apod. Ověřit, že se jedná o “zdrojový ovladač” je možné několika způsoby, pravděpodobně ten nejjednodušší je provést aktualizaci zařízení ve Správci zařízení a specifikovat cestu k ovladači. Pokud aktualizace ovladače z tohoto umístění projde, je možné ovladač použít pro integraci do .wim. V případě MDT 2010 je možné ponechat ovladače zabalené v .cab souborech, pokud jsou stažené z Windows Update Katalog - MDT při importu ovladačů provede jejich rozbalení. Při přípravě ovladačů pro integraci do .wim souboru je doporučeno ponechat jednotlivé ovladače ve vlastních adresářích, dism provede rekurzi.
Také jsem se setkal se situací, kdy ovladač byl instalován pomocí .exe instalace a nebylo možné se dostat ke “zdrojovému ovladači”. V takovém případě je možné zkusit následující postup - spustit instalaci ovladače, kde setup se musí “někam” rozbalit. Následně zjistit, kam se rozbalily dočasné soubory (obvykle do %temp%), zkopírovat soubory ovladače mimo dočasné soubory (bývají po instalaci odstraněny) a instalaci ukončit. Pro ověření, že je možné ovladač použít, lze opět využít postup uvedený výše.
Další situace, která není zas až tak neobvyklá, ovladač je “nějak” nainstalovaný do počítače, případně není k dispozici na Katalogu Windows Update, přitom Windows Update jej nabízí. Jak tedy na tento problém? Je celá řada nástrojů, které umožňují extrahovat ovladač z nainstalovaného operačního systému - záloha ovladačů. Jedním z těchto nástrojů je např. DriverMagician (shareware) nebo Double Driver, který k dispozici zdarma. Tyto nástroje umožňují provést zálohu ovladačů v operačním systému v jejich “zdrojové podobě” a je možné je přímo použít pro integraci do .wim nebo MDT.
Jakmile jsou k dispozici všechny potřebné ovladače je možné přistoupit k jejich integraci. Pomocí nástroje dism za použití následujících parametrů:
dism.exe /mount-wim /wimfile:D:\Win7DVD\sources\install.wim /index:1 /mountdir:c:\mount3
dism.exe /image:c:\mount3 /add-driver /driver:c:\drivers /recurse
dism.exe /Unmount-Wim /MountDir:C:\mount3 /commit
Tím se ovladače stanou nedílnou součástí instalačního image a nebude nutné po instalaci operačního systému další ovladače instalovat. Po spuštění integrace ovladačů je opět prováděna kontrola, zdali daný ovladač je platný pro daný operační systém, především pak x86/x64 - dism provádí automaticky. Pokud se pro nasazení operačního systému využívá MDT 2010, pak je možné přímo nasměrovat import do zálohy ovladačů a ty jsou importovány a použity při instalaci - nejsou přímo integrovány do image před použitím image, ale integrují se v offline fázi těsně před instalací operačního systému - výhoda tohoto řešení je uvedena v následující kapitole.
Při práci s ovladači a vlastním image je nutné si dát pozor na další “záludnost”. Pokud mám připravený nainstalovaný operační systém s aktualizacemi, ovladači a aplikacemi, předkonfigurovaný,… a spustím sysprep /generalize pro zoobecnění instalace a vytvoření .wim souboru, tak sysprep ve výchozím nastavení odstraní “non Microsoft” ovladače z instalace operačního systému! Pokud je zapotřebí ovladače ve výsledném OS zachovat, je nutné modifikovat odpovědní brush:xml; soubor pro sysprep a do fáze generalize přidat Microsoft-Windows-PnpSysprep, modifikovat PersisAllDeviceInstalls na true. Po vytvoření tohoto souboru je možné spustit sysprep /generalize /unattend:odpovědnísoubor.brush:xml;
true
V dobách image instalace Windows XP vznikalo spousta různých images jenom z důvodů různých HW platforem / konfigurací. Windows 7 detekují ACPI a HAL před startem operačního systému a díky tomu jsou HW nezávislé. Toto vede k “drastickému” snížení počtu potřebných images - v ideálním případě 2 - x86 a x64 (ev. 1 image, pokud se používá jedna bitová platforma).
Další problém, se kterým se často setkávám je celá řada instalovaných nástrojů různých zvukových karet, WiFi, grafických karet,… kde tyto nástroje jsou vázané na konkrétní HW. Z mého pohledu to způsobuje 3 problémy:
Jak je vidno z předchozích 3 bodů integrace ovladačů má své výhody i nevýhody. Pokud se jedná o ovladač, který je na drtivé většině počítačů, pak má význam jej integrovat do image.
Pokud se jedná o ovladač, který je na několika počítačích a vyžaduji i funkčnost různých “rozšíření”, pak je vhodnější ovladač neintegrovat, ale dle potřeby instalovat na počítače např. pomocí MDT.
Obvykle doporučuji integraci ovladačů pro MassStorage (řadič disků) a síťového adaptéru, zbylé ovladače může Windows Setup detekovat hned několika způsoby - z adresáře či síťového sdílení; ve spolupráci s WDS; ve spolupráci s MDT. Tyto volby dávají mnohem více volnosti při nasazování operačního systému, nutnosti více images,…
Nejčastější chybou bývá “vše chci mít v jednom image”, ano, pak při instalaci nemusím téměř nic, ale jakmile budu potřeba zařadit např. nový HW do organizace a podobně, narazím na problém, že stávající image není dost dobře použitelný.
Na začátku prázdnin (což je důvod, proč jsem nepsal :)) byla uvolněna aktualizace pro Microsoft Deployment Toolkit 2010 (MDT 2010) - Update 1. Tato aktualizace přináší spoustu zajímavého a opět umožňuje podstatným způsobem zjednodušit nasazení Windows operačních systémů v rámci organizací, aniž by musel být zakoupen nějaký nástroj (MDT je zdarma ke stažení), jelikož se jedná o tzv. akcelerátor řešení (Solution Accelerator).
V rámci MDT 2010 Update 1 přibyly následující novinky:
Pro uživatele se System Center Configuration Manager 2007:
Pro uživatele Microsoft Deployment Toolkit 2010:
Pro všechny uživatele:
Při aktualizaci z předchozích verzí je přímá podpora pro aktualizaci z předchozích verzí BDD 2007 Update 2, MDT 2008 Update 1 a MDT 2010 RTW. Seznam všech novinek a aktualizací v MDT 2010 Update 1 je uvedený v tomto dokumentu.
MDT 2010 Update 1 je možné stahovat ze stránek download.microsoft.com.
Již od Windows XP je součástí Windows XP komponenta Windows Error Reporting (dále jen WER), kde informace o pádech aplikací jsou sdružovány do několika souborů a následně mohou být odeslány do společnosti Microsoft a pokud je v databázi Microsoftu nalezeno řešení (sporadicky), je toto řešení přes Action Center nabídnuto uživateli.
Další možností, především v rámci organizací je využití System Center Deskop Error Monitoring (SC DEM), což je nástroj založený na Sytem Center Operations Manager a po konfiguraci koncových počítačů jsou informace o pádech aplikací odesílány na centrální místo v organizaci. Následně je možné tyto informace zpracovat na jednom místě a reagovat dle potřeby na vzniklé chyby při pádech aplikací. Desktop Error Monitoring je možné získat společně s dalšími produkty v rámci balíčku Microsoft Deskop Optimization Pack - MDOP.
Ale jak analyzovat informace, které jsou vygenerovány při pádu aplikace? V rámci Windows XP byl ukládám automaticky memory dump, který obsahoval paměť, která se týkala aplikace a bylo možné analyzoat celý call stack. U Windows Vista a Windows 7 je situace poněkud odlišná. Tyto operační systémy generují pouze “výtah” informací a informace jsou ukládány do .wer souborů. Můžete použít Windows Search nebo jiné nástroje pro vyhledávání, abyste tyto soubory nalezli (neukládají se na jediné místo) nebo použít centrum akcí pro zobrazení všech problémů s pády aplikací.
Soubory .wer jsou obvykle ukládány do těchto umístění:
C:\Users\All Users\Microsoft\Windows\WER
C:\Users\Administrator\AppData\Local\Microsoft\Windows\WER
C:\Users\%username%\AppData\Local\Microsoft\Windows\WER
Pro vývojáře: pokud potřebujete generovat crash dump po pádu aplikace, pak postup je popsaný v tomto postu msdn blogu.
Jak tedy na WER soubory, pokud jsem zkušený uživatel / administrátor a potřebuji zjistit příčinu problému, který způsobuje pád aplikace? Jak jsem zmínil výše, můžete použít nástroj zdarma - NirSoft AppCrashView. Tento nástroj je určený pouze pro Windows Vista a Windows 7 (viz rozdíly mezi Windows XP a Vista/7 výše).
Při použití tohoto nástroje zdarma získáváte hned několik výhod. Za prvé Windows Error Reporting nezobrazuje všechny informace a tyto informace se složitě vyhledávají v jednotlivých .wer souborech. AppCrash zobrazuje kompletní informace, kdežto Windows Error Reporting zobrazuje pouze relevantní informace, které však při řešení problémů nemusí být dostačující. Například Windows Error Reporting nezobrazuje všechny DLL, které byly nahrány v době pádu aplikace atd.
AppCrashView vyhledá všechny .wer soubory v počítači, tedy máte kompletní přehled na jednom místě. Další výhodou může být například zobrazení problémů v horní části aplikace a při zvolení konkrétního problému jsou detaily zobrazeny ve spodní části aplikace - není nutné se přepínat mezi různými aplikacemi.
AppCrashView je možné integrovat do Windows PE 3.0 a díky tomu tak zobrazit problémy s pádem aplikací offline, aniž by systém, kde k chybě došlo byl nastartovaný. Pokud tedy budete spouště AppCrashView offline, je nutné říci, kde má tento nástroj hledat logy o pádu aplikací:
appcrashview /ProfilesFolder c:\Users /ProgramData c:\ProgramData
V neposlední řadě AppCrashView umožňuje exportovat vybrané nebo všechny informace o pádu aplikací do HTML formátu. Pokud tedy zařídíte pomocí skriptu nebo jiným způsobem překopírování všech .wer souborů ze všech počítačů, je možné tyto informace centrálně zpracovat.
Pokud tedy chcete znát přesné informace, které jsou pomocí Windows Error Reporting odesílány společnosti Microsoft, můžete použít tento nástroj. tejně tak můžete tento nástroj použít pro hledání problémů s pádem aplikace. Můj osobní názor, nejčastější důvody aplikací/operačního systému jsou ovladače, či další aplikace, které nejsou korektně napsány. Pokud tedy hledáte problém, tento problém obvykle není v aplikaci jako takové, ale spíše hledejte problém v něčem, co daná aplikace využívá.
Microsoft uvolnil betaverzi nového nástroje Microsoft Fixit Center. Cílem aplikace je automaticky opravit některé z detekovaných problémů s počítačem a napomoci uživateli nalézt a opravit problém, který není možné opravit vlastními silami uživatele. Jak mnohý z administrátorů ví, řešení některých problémů s hardware či software může zabrat dlouhou dobu. Při použití nástroje, který dokáže odstranit vybrané problémy s počítačem může jak uživateli, tak i administrátorovi ušetřit spoustu času a tedy i nákladů spojených s provozem počítačů - je však Microsoft Fix it Center lístkem do počítačového nebe?
Jako první je nutné stáhnout tento nástroj ze stránek Microsoft (v době vzniku článku byla veřejná Beta již uzavřena pro nové testery). V závislosti na konfiguraci počítače (OS, HW, aplikace,…) jsou nabídnuty ke stažení odpovídající “troubleshooters” - řešitelé problémů. Po výběru odpovídajících řešitelů je zapotřebí vytvořit účet pro Fix it Online (výhodou je online přístup k novým řešitelům problémů a dalším informacím ve Fix it Center Online). Následující obrázek ukazuje volbu řešitelů pro počítač:
Po dokončení instalace a spuštění programu jsou nabídnuty pro spuštění jednotliví řešitelé problémů na daném počítači.
Po zvolení libovolného řešitele se nástroj nejprve dotáže, zdali má případné problémy řešit automaticky nebo zobrazit informace o tom, jak problém řešit a uživatel/administrátor následně problém vyřeší ručně. V případě, že jste zvolili vytvoření účtu pro Fix it Center Online, pak je každá aplikovaná oprava logována do online systému. Pokud zvolíte řešení různých oprav na různých počítačích, pak jsou jednotlivé opravy zobrazeny v online prostředí dle jednotlivých počítačů, je tedy možné následně vygenerovat report, který sumarizuje problémy, které byly řešeny na všech počítačích.
Na ukázkách je vidět spuštění řešitele “Improve performance, safety and security in Internet Explorer”. Jak je vidět na obrázku, řešitel provádí celou řadu užitečných kontrol a automaticky opravil některé problémy. Pro zkušeného uživatele, administrátora či firemní podporu může Fix it Center nabídnout pomoc při řešení problémů. Všimnout si také můžete, že některé problémy není momentálně možné vyřešit, způsoby řešení jsou synchronizovány z Microsoft Fix it Center online, pokud máte vytvořený účet pro tuto službu, dojde k nápravě později, jakmile budou staženy informace týkající se této opravy.
Může být tato služba užitečná? Zcela určitě se vyplatí pro domácí uživatele či malé organizace, které nemají vlastní podporu pro řešení běžných problémů. Integrované propojení s podporou společnosti Microsoft je velkým benefitem pro velké organizace, kde je možné poskytovat personifikovanou podporu koncovým uživatelům. Tou největší výhodou nebude nejenom snížení nákladů, ale především k lépe strukturované a organizované podpoře. Počkejme tedy na finální verzi, která může mít opravdu zásadní dopad na poskytování podpory na koncových počítačích.
Nutno podotknout, že řešitelé problémů jsou součástí již Windows 7 a nejsou zas až tak využívány v organizacích, protože chybí právě ona centralizace a tato řešení spíše napomáhají jednotlivým koncovým uživatelům.
Ti z vás, kdo používají Media Center ve Windows 7 mohou s výhodou použít přepínačů při spouštění programu ehShell.exe, který reprezentuje Media Center. Tyto parametry jsou mj. popsány i na stránkách MSDN, kde Microsoft uvádí, že tyto parametry jsou primárně určeny pro řešení problémů s Media Center, ale dle osobních zkušeností zjednoduší každodenní použití Media Center.
ehshell.exe /entrypoint:{application_guid}\{entrypoint_guid}
Tento přepínač spustí Windows Media Center a přímo přepne do registrované aplikace, kde application_guid a entrypoint_guid jsou řetězce reprezentující GUID aplikace a identifikátoru vstupního bodu pro spuštění.
Parametry pro entrypoint je možné získat z registry [HKEY_LOCAL_MACHINE\SOFTWARE\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Media Center\Extensibility\Entry Points], kde do parametru application_guid se zadává obsah hodnoty AppID a entrypoint_guid se pak zadává název klíče, kde je uvedena hodnota AppID
ehshell.exe /url:url
Spustí Windows Media Center a přímo přesměruje na Hosted HTML aplikaci specifikovanou v url.
ehshell.exe /homepage:url
Spustí Windows Media Center a přesměruje Windows Media Center na webovou aplikaci specifikovanou v url.
ehshell.exe /addinfallbackpath:path
Spustí Windows Media Center a následně nahrává aplikaci pro Media Center uvedenou v parametru path. Toto umístění je použito následně po nahrání aplikací z global assembly cache (GAC) a \windows\ehome.
ehshell.exe /gdi
Spustí Windows Media Center v grafickém módu Graphics Device Interface (GDI), který simuluje prostředí bez podpory DirectX v nízké kvalitě.
ehshell.exe /widescreen
Spustí Windows Media Center s poměrem stran obrazovky 16:9, což umožňuje testovat širokoúhlé zobrazení na obrazovkách s poměrem stran 4:3. Tento přepínač funguje pouze ve chvíli, kdy je Windows Media Center spuštěný v okně, přepínač není povolený v celoobrazovkovém režimu.
ehshell.exe /rtl
Spouští Windows Media Center v zobrazení right-to-left (RTL) - z prava do leva.
ehshell.exe /directmedia:general
Spustí Windows Media Center v celoobrazovkovém režimu.
ehshell.exe /directmedia:music
Spustí Windows Media Center v celoobrazovkovém režimu a provede přepnutí do knihovny s hudbou.
ehshell.exe /directmedia:video
Spustí Windows Media Center v celoobrazovkovém režimu a provede přepnutí do knihovny s videi.
ehshell.exe /directmedia:tv
Spustí Windows Media Center v celoobrazovkovém režimu a provede přepnutí do knihovny s nahranými pořady.
ehshell.exe /directmedia:pictures
Spustí Windows Media Center v celoobrazovkovém režimu a provede přepnutí do knihovny s obrázky.
ehshell.exe /directmedia:discplayback
Spustí Windows Media Center v celoobrazovkovém režimu a započne přehrávání vloženého disku v závislosti na volbách přehrávání disků.
ehshell.exe /nochrome
Spustí Windows Media Center bez rámce okna a nezobrazí ikonu Windows Media Center v liště úloh.
ehshell.exe /noshutdownui
Tento přepínač skryje možnost “Vypnout” a “Zavřít” v navigaci úloh v rámci Windows Media Center Start menu.
ehshell.exe /controlbox:buttons
Přepínač dovoluje nastavit, která tlačítka budou zobrazena v “Control box” (lišta nástrojů v pravé horní části Windows Media Center), kde buttons je čárkou oddělený seznam tlačítek.
Následující hodnoty mohou být použity pro buttons:
None: Nejsou zobrazena žádná tlačítka.
All: Zobrazí se všechna tlačítka.
Minimize: Zobrazí pouze tlačítko pro minimalizaci.
Window: Zobrazí tlačítko pro Obnovení / Maximalizaci okna.
Close: Zobrazí Zavřít Windows Media Center.
Například, použití následujících přepínačů zobrazí tlačítka Minimalizovat a Zavřít: ehshell.exe /controlbox:minimize,close
Další přepínače modifikující start Windows Media Center:
ehshell.exe /nostartupanimation
zakáže úvodní animaci při spuštění
ehshell.exe /mediamode
Spustí v módu “media only” bez tlačítek pro minimalizaci a zavření
ehshell.exe /playallmusic
Přehraje všechnu hudbu po spuštění
ehshell.exe /playfavmusic
Přehraje oblíbenou hudbu po spuštění
ehshell.exe /playfavslideshow
Přehraje oblíbenou slideshow po spuštění
ehshell.exe /playfavslideshowwithmusic
Stejné jako předchozí, včetně hudby
ehshell.exe /playslideshow
Přehraje všechny slideshows
ehshell.exe /playslideshowwithmusic
Stejné jako předchozí, včetně hudby
ehshell.exe /screensaver
Spustí Windows Media Center v módu spořiče obrazovky
ehshell.exe /configuress
Spustí Windows Media Center v nastavení spořiče obrazovky
ehshell.exe /homepage:VideoFullscreen.xml /PushStartPage:True
Spustí Windows Media Center na TV vysílání na posledním sledovaném programu
Při spouštění Windows Media Center je možné kombinovat více parametrů
Příjemné experimentování s Windows Media Center
Desktops v1.02 (19.leden 2010) - nový nástroj pro vytváření virtuálních desktopů, mezi kterými můžete přepínat například pomocí klávesových zkratek apod.
.png)
AdExplorer v1.3 (3.březen 2010) - nástroj pro prohlížení a editaci Active Directory, který mimo jiné umožňuje ukládání databáze pro offline prohlížení.
Disk2VHD v1.5 (3.březen 2010) - nástroj pro konverzi fyzických disků do virtuálních, které je následně možné použít v Hyper-V či virtual PC a tím tak provádět P2V (Physical To Virtual) konverzi.
LiveKd v3.14 (3.březen 2010) - Nyní již volně dostupný nástroj pro spouštění nástrojů kd a windbg na spuštěném, běžícím operačním systému pro provádění analýz crashdump atd.
Přinášíme Vám třetí část prezentace Windows Deployment. Tato část pokrývá technologie pro přípravu a automatizaci procesu instalace (nejenom instalace jako takové) - Microsoft Deployment Toolkit. Také pokrývá oblasti migrace dat uživatele a další.
Jak jste se mohli dočíst v minulém týdnu, Microsoft uvolnil beta verzi SP1 pro Windows 7 a Windows Server 2008 R2 - více zde.
Pojďme se podívat, co tento service pack přináší nového pro oba operační systémy, vyjma již dostupných aktualizací.
Windows 7 SP1 přináší podporu pro komunikaci s dalšími federačními službami, které komunikují pomocí WS-Federation passive protocol. Tato změna umožní spolupráci mezi platformami a možnost komunikaci / výměnu informací o identitě mezi organizacemi.
Někteří uživatelé hlásili problémy při komunikaci mezi počítačem a HDMI zařízením, kde po restartu počítače byla ztracena. SP1 zajišťuje, že komunikace mezi počítačem a HDMI audio zařízením bude neustále spravovaná.
Před vydáním SP1 pro Windows 7 nastávaly chyby při tisku XPS dokumentů, které obsahují různě orientované stránky. Tato chyba je odstraněna v SP1 pro Windows 7 a tisk dokumentů je prováděný korektně.
Problematika alokace fyzické paměti představuje jednu z nejsložitějších oblastí při nasazení virtualizace a tím dosažení například konsolidace serverů / počítačů do centrálního virtualizovaného prostředí. Díky novým možnostem “Dynamic Memory” - dynamického řízení paměti v Hyper-V ve Windows Server 2008 R2 SP1, je možné jednoduše řídit přidělování paměti virtualizovaným operačním systémům, aniž by docházelo k přerušení provozu virtuálních strojů. Paměť je dynamicky přidávána či odebírána na základě požadavků virtualizovaného operačního systému a dle definovaných pravidel.
Dynamic Memory mohou využívat různé operační systémy (počínaje Windows Server 2003). Kompletní přehled je k dispozici na tomto odkazu: “Dynamic Memory Evaluation Guide”- http://go.microsoft.com/fwlink/?LinkId=192444.
RemoteFX přináší kompletně nový pohled na centralizovanou virtualizaci koncových počítačů, také označované jako Virtualized Desktop Infrastructure (VDI). Při využití RemoteFX dostává koncový uživatel kompletní možnosti uživatelského rozhraní a grafických možností, jako tomu je na fyzickém koncovém počítači. RemoteFX funguje naprosto nezávisle na grafické kartě (avšak server musí obsahovat grafickou kartu s podporou DirectX). Díky tomu tak mohou na serveru být provozovány aplikace jako SilverLight, Flash, ale také aplikace, které vyžedují pro svůj provoz DirectX, Direct 3D.
RemoteFX také přidává nové možnosti přesměrování USB zařízení do vzdálené plochy - jsou přesměrována všechna USB zařízení (více zde)
Pro využití RemoteFX musí virtualizační server být Windows Server 2008 R2 AP1, virtuální počítače musí být Windows 7 SP1 Enterprise / Ultimate. Vzdálený klient musí být Windows 7 SP1 / Server 2008 R2 SP1 nebo s aktualizovaným RDS klientem.
SP1 mění zbůsob chování funkce “Restore previous folders at logon” dostupné ve vlastnostech složky ve Windows Exploreru. Před SP1 byly složky obnoveny kaskádově v závislosti na poslední funkční verzi adresáře. Od SP1 jsou složky obnoveny do jejich původního umístění.
Podpora pro další způsoby identifikace byly přidány do SP1 do identifikačního pole IKEv2 authentication protocol. Tato změna umožňuje celou řadu dalších možností identifikace jako například email ID nebo certifikát při použití autentizace pomocí protokolu IKEv2.
Advanced Vector Extensions (AVX) je 256 bit instrukční sada procesorů. AVX je navržena pro zvýšení výkonu pro aplikace, které intenzivně vykonávají výpočty v plovoucí čárce. Podpora pro AVX je součástí Windows 7 SP1, což plně umožní využít výkonu moderních technologií aplikacemi ve spojení s novou instrukční sadou.
Společnost Microsoft uvedla novou verzi takzvaného Akcelerátoru řešení - Microsoft Assessment and Planning Toolkit (dále jen MAP), který napomáhá při migracích na Windows 7 / Windows Server 2008 R2, konsolidaci serverů na virtualizační platformu Microsoft Hyper-V, migraci na databázovou platformu SQL Server 2008 R2, analýza zabezpečení a nákladů, migrace na Office 2010.
Tato poslední verze podporuje mimo jiné i analýzu heterogenních prostředí včetně Linuxu, využívání software pro Windows Server, SharePoint Server, System Center Configuration Manager, Exchange server a SQL server. Další novinkou je plánování migrací při přechodu na Office 2010 a rozšíření migrací z operačního systému Windows 2000.
.jpg)
Nástroj MAP nevyžaduje žádný server, ale postačí administrátorská stanice s dostupným SQL serverem, případně instalace SQL Express (dostupný zdarma) na této administrátorské stanici. Inventarizace celého prostředí probíhá bez nutnosti instalace jakéhokoliv agenta na koncový počítač / server, komunikace probíhá pomocí protokolů RCP / WMI - z toho důvodu je nutné na koncových počítačích zajistit výjimky ze systémové firewall (více info o komunikaci WMI přes firewall je zde). Pro globální konfiguraci přes celou organizaci je vhodné použít například skupinových politik.
Inventarizace různých prostředí pokrývají:
Přehled všech podporovaných platforem je uvedený v release notes pro MAP 5.0.
Po získání informací je následně provedena analýza a také generovány reporty. Tyto analýzy a reporty pokrývají:
Další součástí je “Software Usage Tracker”, tato komponenta umožňuje získat informace z celé firemní sítě a následně porovnat s dostupnými licencemi z Microsoft Volume Licensing. Produkty, které je možné takto analyzovat: Windows Server, SharePoint Server, System Center Configuration Manager, Exchange Server a SQL Server. Pro produkty Windows Server, SharePoint Server, Exchange Server, SQL server a SCCM je prováděna také analýza jednotlivých klientských licencí (CAL).
Microsoft Assessmant and Planning Toolkit umožňuje získávat informace o počítačích, které mají být analyzovány například z Actie Directory a jsou podporované i scénáře ve vícedoménovém prostředí. Požadavky pro instalaci MAP jsou uvedeny v tomto článku .
V případě, kdy vás zajímají ukázkové reporty, je možné tyto reporty zobrazit po instalaci MAP, ukázky jsou součástí instalace, případně je možné ukázkové reporty stáhnout zde.
MAP 5.0 je možné stahovat zdarma zde: Download the MAP Toolkit 5.0 now
JPAGE_CURRENT_OF_TOTAL